Složitost a komplexnost chemického nebo farmaceutického oboru se odráží i v náročnosti překladatelské činnosti a jejímu významu pro přenos informací a know-how mezi jednotlivými světy.

Postup při výrobě chemických látek z pohledu překladatele

Příprava chemických sloučenin, ať již anorganických nebo organických, sestává z jednotlivě daných kroků, které na sebe navazují v přesném pořadí a musí se dodržovat. Není to jako doma při přípravě jídla, kdy nezáleží na pořadí, jestli tedy například dáme do hrnce nejdříve celer a následně mrkev, při vaření svíčkové omáčky, nebo naopak. Při překladu je nutné postupovat systematicky a daný postup věrně zrcadlit do druhého jazyka. Musí se zachovat posloupnost po formální i logické stránce věci, samozřejmě i s ohledem na jazykový smysl.

Překlady laboratorní techniky

Základní znalost laboratorního skla a dalšího zařízení je nedílnou součástí života chemických nebo farmaceutických pracovníků. Rozličně velké baňky, kádinky, zkumavky, pipety, Petriho misky, chladiče, nálevky, míchací tyčinky, kahany, vývěvy, odměrné válce, se kterými se dále pracuje při činnostech jako například filtrace, extrakce, destilace, pipetování, dávkování, vážení a vaření. Vše probíhá za přísných bezpečnostních postupů a opatření. Překlady této problematiky poté musí být velmi přesné, aby nedošlo k nežádoucímu zkreslení a chybě. Nelze zaměňovat například zkumavku s pipetou. Překladatel proto musí mít vynikající znalosti těchto termínů.

Chemické názvosloví a jeho převod do cizího jazyka

Názvosloví chemických sloučenin a látek, které vstupují nebo vystupují do procesu přípravy chemických produktů, je další širokou oblastí v oboru překladatelství, kterou je potřeba mít dobře zvládnutou a tím pádem pod kontrolou. Asi si každý dokáže uvědomit následky při záměně například hydroxidu za hydrolát. Netřeba zde zřejmě představovat základní typy a rozdělení chemických sloučenin.

Úskalí lokálních názvosloví při překladu

V češtině je například unikátní systém názvosloví pro pojmenovávání oxidů od Vojtěcha Šafaříka, který pracuje s oxidy podle oxidačního čísla v rozsahu 1 – 8 a následně přiřazuje konkrétnímu oxidu vhodnou koncovku: – Ný, – Natý, – Itý, – Ičitý, – Ičný ečný, – Ový, – Istý, – Ičelý

Musí se dále samozřejmě vzít v úvahu různé odchylky a nepravidelnosti, například u P2O5 se jedná o oxid fosforečný, nikoli chybně fosforičný. A podobně. Toto vše je třeba mít na zřeteli a zohlednit přesně a s citem při jazykové konverzi, kde důslednost hraje klíčovou roli.

Další zajímavá témata

• Notifikace
• Připomínky k oznamovateli
• Bezpečnostní listy
• Etikety k výrobkům
• Chemický zákon
• CLP
• Etikety