Medicína je jednou z nejtradičnějších oblastí nejen vědy, ale společnosti vůbec. Je zcela zřejmé, že tato vykazuje zejména v posledních letech velmi dynamický vývoj. Je třeba se tomuto tématu z hlediska odborných překladů věnovat blíže. Mohlo by se zdát, že překlady lékařských textů tvoří menší část z celkového množství překládané odborné literatury – například v porovnání s překlady v oblasti právních věd, technických věd, atd. Ale ve skutečnosti tomu tak není.
Angličtina i němčina vede
Podle informací UNESCO je zhruba 45 % odborné literatury napsáno v anglickém jazyce. Angličtina tudíž jasně vede před němčinou a dalšími jazyky. Překladatelská činnost by měla vést k překonání kulturní a jazykové bariéry, a vést ke zprostředkování nové informace co nejširšímu okruhu čtenářů. Dá se předpokládat, že vzhledem k celosvětovému globalizačnímu trendu, a také s ohledem na nové technologie a postupy v oblasti medicíny, budou požadavky na práci překladatelů a tlumočníků se specializací v tomto oboru stále narůstat.
Znalost překladatelských postupů lékařem
Odborný medicínský překlad je složitý tvůrčí proces. Velká většina laiků žije v přesvědčení, že překládání je jednoduché. Podle nich je snadné jen nahradit slova jednoho jazyka ekvivalentním výrazem jazyka jiného. Celá věc je ovšem podstatně komplikovanější, než by se mohlo na první pohled zdát. Odborný překlad jako tvůrčí proces klade kromě znalosti obou jazyků, a to jak jazyka originálního, tak i cílového, i mnohé další důležité požadavky, jako je znalost reálií, kultury, specifik země, ze které originální text pochází. Překladatelská činnost také vyžaduje teoretickou znalost překladatelských postupů a metod, a schopnost jejich praktické aplikace. Pouhé překládání slov či vět, tak, jak jdou po sobě, není dostačující.
Odborný překlad medicínský
Odborný medicínský text je třeba chápat jako specifický systém, které je třeba rozumět na úrovni daného jazyka, a pochopit jeho význam, a dále jeho přenos do jazyka a prostředí, které jsou mnohdy zcela odlišné. Překlad je tedy přenos jak významu, tak i výrazu, kdy se překládají nejen jazykové znaky. S překlady lékařských textů je úzce spojena jejich adekvátnost a ekvivalence, tj. především koncepce věrnosti a volnosti překladu, otázky formální či obsahové shodnosti, a s nimi spojené možnosti přeložitelnosti či nepřeložitelnosti textu, které se mohou v překladatelské činnosti vyskytnout.
Jak postupuje lékař
Každý text má svoji gramatickou strukturu, která se projevuje v jeho hierarchickém členění. S tím souvisí i otázka shody překladu s originálním textem. Podle toho je možné překlady rozdělit do několika skupin: učební překlad je takový překlad, kde je vhodná interpretace a transformace obsahu originálního textu, ale není brán zřetel na lexikální stránku cílového jazyka. Jako doslovný překlad rozumíme takovou transformaci textu, kdy jsou jazykové jednotky originálního textu převáděny přesně, až doslovně, ale bez ohledu na logické či syntaktické vazby cílového textu (v konečné fázi to může vést k chybné interpretaci myšlenky a celkového smyslu originálního textu).
Adekvátní je takový překlad, který je rovnocenný originálnímu textu. Tento vyžaduje hluboké znalosti předmětu překládaného textu a jeho interpretaci, a zcela odpovídá originálnímu textu i po lexikální a gramatické stránce. Jako ekvivalentní překlad rozumíme transformaci základní obsahové funkce originálního textu. Na výsledek překladatelského procesu jsou tedy kladeny dva významné požadavky, tj. požadavek adekvátnosti a ekvivalence překladu. Požadavek adekvátnosti je možné označit za požadavek přiměřenosti překladu. Adekvátní je tedy takový překlad, který sleduje stejný cíl a plní stejný zamýšlený účel, jako překlad originální.
Proces překladu
Překladatelský proces je možné rozčlenit do několika fází: pochopení předlohy, její interpretace a přestylizování. Pokud jde o funkční a žánrové rozdělení medicínského odborného stylu, je důležité tomuto podřídit výběr a organizaci jazykových prostředků, za účelem vytvořit kvalitní projev. Styly dělíme na odborné, administrativní a hovorové. Podle míry odbornosti a charakteru problematiky můžeme styly mimo jiné rozdělit na učební, populárně-naučné a vědecké. POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU.